O knize: rok / ...A po armádě seveřanů přišla další armáda. Tito lidé přišli ve stovkách, i když každý z nich cestoval sám. Přišli pěšky, přišli na mezcích, na koních, v vrzajících dodávkách a krásných faetonech. Lidé se velmi lišili vzhledem i národností. Na sobě měli tmavé obleky, obvykle pokryté silničním prachem, a klobouky se širokou krempou, které chránily jejich bílé tváře před horkým, cizím sluncem. Za jejich zády, přes sedla nebo na střechách vagónů byly vždy různobarevné tašky ušité z roztřepených, potrhaných útržků přehozů, ve kterých byly uloženy jejich věci. Od těchto sáčků vzešel název „kobercové tašky“. A putovali po prašných cestách a ulicích zmítaného Jihu, ústa pevně sevřená, oči všude pátrající, posuzovali a počítali hodnotu majetku opuštěného a ztraceného ve válečném ohni. Ale ne všichni byli darebáci, protože obecně ne všichni lidé jsou darebáci. Někteří z nich se dokonce naučili milovat zemi, kterou přišli drancovat, usadili se na ní a stali se váženými občany...